Help us make the FRA website better for you!

Take part in a one-to-one session and help us improve the FRA website. It will take about 30 minutes of your time.

YES, I AM INTERESTED NO, I AM NOT INTERESTED

Czech Republic / Constitutional Court / II. ÚS 143/16

Plaintiff: E.U.
Policy area
Justice, freedom and security
Deciding body type
National Court/Tribunal
Deciding body
Constitutional Court
Typ
Decision
Decision date
14/04/2016
ECLI (European case law identifier)
CZ:US:2016:2.US.143.16.1

Charta der Grundrechte der Europäischen Union

Title VI: Justice

Article 50 - Right not to be tried or punished twice in criminal proceedings for the same criminal offence

VIEW FULL CASE
  • Czech Republic / Constitutional Court / II. ÚS 143/16

    Key facts of the case: 

    The plaintiff, a Czech citizen living in Germany, was called to a court in the CR as a witness. After she testified, she was arrested by the Police and prosecuted for being a member of a criminal group that had been trafficking drugs from the CR to Germany. However, she had already been prosecuted and then sentenced and punished in Germany for some of those acts; for the remaining acts criminal proceedings had been abandoned. The Public Prosecutor’s Office (Státní zastupitelství) decided to keep her in custody while the criminal proceedings took place (but the plaintiff was not sentenced in CR). After exhausting all other legal options, she filed a constitutional complaint.

    The plaintiff claimed that the CR breached the legal principle ‘ne bis in idem’, which is protected by Article 40 Paragraph 5 of the Charter of Fundamental Rights and Basic Freedoms No. 2/1993 Coll. (Listina základních práv a svobod) and by Articles 5 and 6 of the European Convention on Human Rights. She also claimed a breach of Article 44 of Act No. 104/2013 Coll., on International Judicial Cooperation in Criminal Matters (Zákon o mezinárodní justiční spolupráci v trestních věcech).

    The Police were aware that there a German court had issued a sentence against the plaintiff. However, they did not know that a decision had been made by a German prosecutor to abandon criminal proceedings on other acts. Therefore the Police wrongly started criminal proceedings for acts for which criminal proceedings had already been abandoned.

    Outcome of the case: 

    The Constitutional Court stated that Article 40 Paragraph 5 of the Charter of Fundamental Rights and Basic Freedoms No. 2/1993 Coll. (Listina základních práv a svobod) establishes the legal principle ‘ne bis in idem’ for the CR, Article 50 of the Charter establishes this principle for the whole EU. Therefore The Constitutional Court stated that the constitutional complaint is justified, the legal principle ‘ne bis in idem’ was breached, and the decisions of the authorities involved in the criminal proceedings were annulled.

  • Paragraphs referring to EU Charter

    15. The meaning of this principle is that no one shall be sentenced or prosecuted twice for the same act. Once proceedings for an act that has already been lawfully judged begin, this legal principle has been breached – unless the authorities involved in criminal proceedings stop the proceedings immediately after receiving this information and no harm has been done to the accused (see also: Molek, P. Právo na spravedlivý proces. Prague:Wolters Kluwer ČR, 2012, p. 411). The legal principle ‘ne bis in idem’ applies only to criminal proceedings in the state’s jurisdiction, so anyone could be prosecuted for the same act in another state. However, in the European Union (hereinafter the ‘EU’), thanks to Article 50 of the Charter, the legal principle ‘ne bis in idem’ applies to all EU member states when EU law is applied, as a follow-up to Article 54 of the Convention Implementing the Schengen Agreement from 1985.

    17. In international documents [the legal principle ‘ne bis in idem’] is stipulated in Article 4 of the Protocol to Article 7 on the European Convention of Human Rights, in Article 50 of the Charter of the Fundamental Rights of the European Union, and in Article 14 Paragraph 7 of the International Covenant on Civil and Political Rights.

    23. Even lawfully discontinued criminal proceedings in another state are subject to the provisions of international treaties on the elimination of double prosecution and Article 11 Paragraph 2 of the Criminal Code (quoted in Article 18 of this decision), which was implemented into the Criminal Code by Act No. 105/2013 Coll. on Amending Some Acts in Relation to the Act on International Judicial Cooperation in Criminal Matters.

    In connection with Article 50 of the Charter and Article 54 of the Convention Implementing the Schengen Agreement and the Relevant Judicature of the Court of Justice of the European Union (decisions C-187/01 and C-385/01 Gözütok and Brügge, C-469/03 Miraglia, C-436/04 Van Esbroeck, C-467/04 Gasparini and others, C-150/05 Van Straaten, C-288/05 Kretzinger, C-367/05 Kraaijenbrink, C-297/07 Bourquain, C-491/07 Turanský) this provision more precisely defines when the obstacle to institute the prosecution ‘ne bis in idem’ must be applied to the decisions of other EU member states and EU associated countries (see also the statement of reasons to the Act No. 105/2013 Coll. on Amending Some Acts in Relation to the Act on International Judicial Cooperation in Criminal Matters mentioned above).

    27. In a decision of the Court of Justice of the European Union from 27 May 2014 in the case of Zoran Spasic C-129/14, the CJEU expressed its opinion on the issue of a sanction that ‘has been executed’ or ‘is being executed’. According to the conclusion of the CJEU, the legal principle ‘ne bis in idem’ stipulated in Article 54 should not only eliminate situations when a person convicted in the EU stays unpunished, but also guarantee a legal safeguard by respecting the lawful decisions of public law institutions of EU member states, even if there is no harmonisation or convergence with the criminal law of the EU member states. The CJEU stated that Article 54 is in compliance with Article 50 of the Charter that protects this legal principle, and that the condition set out in Article 54 of the Convention Implementing the Schengen Agreement is not upheld if the accused has been convicted according to national law with punishment that consists of two independent parts – imprisonment and a fine – and only one of those has been executed, but the latter has not been executed nor is being executed, but, in conformity with national law, may yet be executed. What was said above applies also to cases where there was a conditional sentence of imprisonment and probation, which is still under way. Even in those cases the sanction is still executed.

  • Paragraphs referring to EU Charter (original language)

    15. Smyslem této zásady je, aby nikdo nemohl být nejen odsouzen, ale ani trestně stíhán dvakrát pro totéž. Jakmile je jednou zahájeno stíhání pro skutek, který již byl dříve pravomocně posouzen, dochází k porušení tohoto práva, ledaže by orgány činné v trestním řízení toto stíhání zastavily ihned, jakmile by se dozvěděly o předchozím stíhání pro tutéž věc a aniž by samotným druhým stíháním vznikla obviněnému škoda (blíže srov. Molek, P. Právo na spravedlivý proces. Praha:Wolters Kluwer ČR, 2012, s. 411). Zákaz ne bis in idem se vztahuje pouze na stíhání v trestním řízení podléhajícím pravomoci téhož státu, takže osoba může být pro týž skutek stíhána v jiném státu. Toto omezení je však relativizováno mezi státy Evropské unie (dále jen "EU") díky čl. 50 Listiny základních práv Evropské unie, zakotvujícímu extrateritorialitu unijní ne bis in idem při uplatňování práva Unie v návaznosti na čl. 54 Úmluvy k provedení Schengenské dohody z roku 1985. 

    17. V mezinárodních dokumentech je pak zakotvena zejména v čl. 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, v čl. 50 Listiny základních práv Evropské unie a konečně rovněž v čl. 14 odst. 7 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. 

    23. I na zastavené trestní stíhání v cizím státu je totiž třeba použít příslušná ustanovení mezinárodních dohod o zamezení dvojího stíhání a rovněž ustanovení § 11 odst. 2 trestního řádu (citované v bodě 18), které bylo jako nové ustanovení začleněno do tohoto procesního předpisu zákonem č. 105/2013 Sb., o změně některých zákonů v souvislosti s přijetím zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních. Toto ustanovení totiž v návaznosti na čl. 50 Listiny základních práv EU, čl. 54 Úmluvy k provedení Schengenské dohody a související judikaturu Evropského soudního dvora (rozhodnutí ve věcech C-187/01 a C-385/01 Gözütok a Brügge, C-469/03 Miraglia, C-436/04 Van Esbroeck, C-467/04 Gasparini a další, C-150/05 Van Straaten, C-288/05 Kretzinger, C-367/05 Kraaijenbrink, C-297/07 Bourquain, C-491/07 Turanský) přesněji vymezuje, kdy se ve vztahu k rozhodnutím jiných členských států EU a tzv. přidružených států uplatní důvod nepřípustnosti trestního stíhání spočívající v uplatnění překážky věci rozhodnuté (viz důvodová zpráva k tomuto zákonu). 

    27. V rozsudku ESD (velkého senátu) ze dne 27. 5. 2014 ve věci Zoran Spasic C-129/14 se soudní dvůr vyjádřil rovněž k otázce pojmu sankce, která "již byla vykonána" nebo "je právě vykonávána". Podle jeho závěru zásada ne bis in idem zakotvená v čl. 54 má nejen zabránit v prostoru svobody, bezpečnosti a práva tomu, aby osoby odsouzené v EU konečným trestním rozsudkem zůstaly nepotrestány, ale rovněž zaručit právní jistotu prostřednictvím respektování konečných rozhodnutí veřejnoprávních orgánů při neexistenci harmonizace nebo sbližování trestněprávních předpisů členských států. ESD uzavřel, že čl. 54 je slučitelný s čl. 50 Listiny základních práv Evropské unie, který tuto zásadu zaručuje a že podmínka stanovená v čl. 54 Schengenské prováděcí úmluvy není splněna, pokud obviněný byl v souladu s právem smluvního státu odsouzen k trestu sestávajícímu ze dvou samostatných částí, a sice trestu odnětí svobody a peněžitému trestu, a vykonán byl pouze peněžitý trest, zatímco druhý trest nebyl vykonán ani není právě vykonáván, ale podle práva členského státu, ve kterém byl rozsudek vynesen, ještě může být vykonán. Uvedené lze pak vztáhnout i na případy, kdy je právě vykonáván trest odnětí svobody odložený podmíněně na určitou zkušební dobu, která ještě trvá. I zde lze totiž hovořit o vykonávání sankce.