Help us make the FRA website better for you!

Take part in a one-to-one session and help us improve the FRA website. It will take about 30 minutes of your time.

YES, I AM INTERESTED NO, I AM NOT INTERESTED

Czechia / Supreme Administrative Court / 10 Azs 305/2019-25

N.K., the Police of the Czech Republic
Deciding body type
National Court/Tribunal
Deciding body
Supreme Administrative Court
Type
Decision
Decision date
28/04/2020

Europos Sąjungos pagrindinių teisių chartija

Title I: Dignity

Article 4 - Prohibition of torture and inhuman or degrading treatment or punishment

VIEW FULL CASE
  • Czechia / Supreme Administrative Court / 10 Azs 305/2019-25
    Key facts of the case:

    The Plaintiff, a citizen of Afghanistan, applied for asylum in the Czech Republic. The Police issued a decision on transferring the Plaintiff to Bulgaria as the first Member State in which the Plaintiff’s application was logged. The Plaintiff filed an administrative action and argued that there are systemic flaws in the asylum system in Bulgaria – for example, insufficient provisions for the basic needs of applicants or a low probability of applicants from Afghanistan being granted protection. The lower court dismissed the action and the Plaintiff filed a cassational complaint. The Supreme Administrative Court found the original decision correct and justified. The Supreme Court pointed out that according to Article 3 paragraph 2 of the Dublin III Regulation, the systemic flaws in the asylum procedure and in the reception condition for applicants must result in a risk of inhuman or degrading treatment within the meaning of Article 4 of the Charter. This question was briefly assessed by the Defendant in the decision – the Plaintiff did not claim and the Defendant had no information on the risk of the transfer to Bulgaria constituting a breach of the human rights standards to which Member States ascribe.

    Key legal question raised by the Court:
    Did the Defendant have a reason to believe that in the transfer of the Plaintiff to Bulgaria is a risk of inhuman or degrading treatment within the meaning of Article 4 of the Charter?
    Outcome of the case:
    The Supreme Administrative Court stated that there is evidence that there could be a risk of inhuman or degrading treatment within the meaning of Article 4 of the Charter in the Member State; Police are not required to elaborate in detail the grounds for this part of the decision on transferring an applicant. Not all systemic flaws in the asylum procedure and in the reception conditions are relevant in terms of Article 3 paragraph 2 of the Dublin III Regulation – just those that represent a breach of Article 4 of the Charter.
     
  • Paragraphs referring to EU Charter

    [5] According to Article 3 paragraph 2 of the Dublin III Regulation, if there are substantial grounds for believing that there are systemic flaws in the asylum procedure and in the reception conditions for applicants in another Member State that would result in a risk of inhuman or degrading treatment within the meaning of Article 4 of the Charter, the determining Member State shall continue to examine the criteria set out in Chapter III in order to establish whether the other Member State can be designated as acting responsibly. [7] In the decision, the defendant stated that it was not aware from the official activity and available information (UNHCR opinions, decisions of national courts, etc.) that the asylum procedure in Bulgaria had systemic flaws which would induce the risk of inhuman or degrading treatment within the meaning of Article 4 of the Charter. Given the circumstances of the case this is entirely sufficient reasoning for a decision. It meets the requirements of the case law, according to which, in this type of decision, the issue of systemic flaws does not have to be addressed in detail if the decision includes a consideration as to why the transfer of the applicant to a Member State is not a priori ruled out because of the state of the asylum procedure there (see the judgment of the Supreme Administrative Court of 30 March 2017, No. 4 Azs 31/2017-55). [8] While assessing systemic flaws under Article 3 paragraph 2 of the Dublin III Regulation, it must be kept in mind that the flaws must be of such intensity that there is a risk of a breach of Article 4 of the Charter. According to it, no one shall be subjected to torture or to inhuman or degrading treatment or punishment. According to the CJEU, the Common European Asylum System was conceived on the assumption that all the participating States observe fundamental rights and that the Member States can have confidence in each other in this regard (see the judgment of the CJEU of 21 December 2011, C-411/10 and C-493/10). Only serious infringements by the State in question can prevent the Member State in which an application for asylum has been lodged from transferring the applicant back to the first State (see the judgments of the Supreme Administrative Court of 21 March 2018, No. 2 Azs 33/2018-20, of 11 September 2018, No. 4 Azs 141/2018-21 and others). Thus, the argument of systemic flaws in another Member State can only be considered if it is clear to the body concerned that the transfer of a foreign national to that Member State would be contrary to the human rights standards to which all Member States of the EU ascribe (see the judgment of the Supreme Administrative Court of 16 May 2017, No. 1 Azs 96/2017-87, the judgment of the Grand Chamber of the Supreme Administrative Court of 17 April 2018, No. 4 Azs 73/2017-29, the judgment of the Supreme Administrative Court of 11 September 2018, No. 4 Azs 141/2018-21).

  • Paragraphs referring to EU Charter (original language)

    [5] Podle čl. 3 odst. 2 nařízení Dublin III platí, že pokud existují závažné důvody se domnívat, že dochází k systémovým nedostatkům, pokud jde o azylové řízení a o podmínky přijetí žadatelů v daném členském státě, které s sebou nesou riziko nelidského či ponižujícího zacházení ve smyslu článku 4 Listiny základních práv Evropské unie, členský stát, který vede řízení o určení příslušného členského státu, pokračuje v posuzování kritérií stanovených v kapitole III, aby zjistil, jestli nemůže být určen jako příslušný jiný členský stát. [7] Žalovaná v rozhodnutí konstatovala, že z úřední činnosti a z dostupných informací (stanoviska UNHCR, rozhodnutí evropských či vnitrostátních soudů apod.) jí není známo, že by azylové řízení v Bulharsku vykazovalo systémové nedostatky, které by s sebou nesly riziko nelidského či ponižujícího zacházení podle č. 4 Listiny základních práv Evropské unie. Takové odůvodnění je vzhledem k okolnostem případu zcela dostatečné. Odpovídá totiž požadavkům judikatury, podle které nemusí být v tomto typu rozhodnutí otázka systémových nedostatků vyřešena detailně a zevrubně, pokud rozhodnutí obsahuje úvahu, proč předání žadatele do členského státu není a priori vyloučeno kvůli stavu tamního azylového řízení (viz rozsudek NSS ze dne 30. 3. 2017, čj. 4 Azs 31/2017-55). [8] Při posuzování systémových nedostatků podle čl. 3 odst. 2 nařízení Dublin III je třeba vzít v potaz, že nedostatky musejí dosahovat takové intenzity, aby hrozilo riziko porušení čl. 4 Listiny základních práv Evropské unie. Podle tohoto článku nikdo nesmí být mučen nebo podroben nelidskému či ponižujícímu trestu anebo zacházení. Jak upozorňuje Soudní dvůr EU ve své judikatuře (srov. rozsudek ze dne 21. 12. 2011 ve spojených věcech C-411/10 a C-493/10), společný evropský azylový systém je koncipován na předpokladu, že všechny státy, které se na něm podílejí, dodržují základní práva, a že si členské státy mohou v tomto ohledu vzájemně důvěřovat. Pouze závažná porušení ze strany příslušného státu mohou vést k tomu, že členskému státu, ve kterém byla podána žádost o azyl, by bylo zabráněno v přemístění žadatele do prvně uvedeného státu (srov. také rozsudky NSS ze dne 21. 3. 2018, čj. 2 Azs 33/2018-20, ze dne 11. 9. 2018, čj. 4 Azs 141/2018-21, a další). Argumentace systémovými nedostatky v jiném členském státě tak může připadat v úvahu pouze tehdy, musí-li být zajišťujícímu orgánu zřejmé, že předání cizince do tohoto členského státu by bylo v rozporu s lidskoprávními standardy sdílenými všemi členskými státy Evropské unie (srov. rozsudek NSS ze dne 16. 5. 2017, čj. 1 Azs 96/2017-87, rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 17. 4. 2018, čj. 4 Azs 73/2017-29, rozsudek NSS ze dne 11. 9. 2018, čj. 4 Azs 141/2018-21).