Take part in a one-to-one session and help us improve the FRA website. It will take about 30 minutes of your time.
YES, I AM INTERESTED NO, I AM NOT INTERESTED
Article 4 - Prohibition of torture and inhuman or degrading treatment or punishment
Key facts of the case:
The Plaintiff, an 8-month-old Russian citizen, applied (via her parents) for asylum in the CZ. She claimed she suffers from congenital heart and lung defects and that even after undergoing a necessary operation in the CZ her state of health does not allow her to return to Russia. Inadequate health care and separation from her extended family might represent inhumane or degrading treatment. The Ministry of Interior (Ministerstvo vnitra) rejected the application. The Plaintiff challenged the decision before the court. The lower court had considered the decision of the Ministry of Interior to be lawful, but the Supreme Administrative Court cancelled the lower court’s decision. The Court argued that in exceptional cases the state of health of an asylum-seeker may be grounds to grant international protection for reasons that arise under the Asylum Act, Article 3 of the ECHR, and Article 4 of the Charter and the judicature of the ECtHR and the CJEU. In this case the Defendant did not determine the facts pertaining to the situation of the Plaintiff to the degree necessary to assess whether the Plaintiff’s health would justify the exception to grant asylum or not.
Key legal question:
Can the state of health of a Plaintiff be a reason to grant international protection?
Outcome of the case:
The Court argued that the state of health of an asylum-seeker might be a reason to grant international protection, but only in exceptional cases: if his/her return could directly harm his/her life [§ 14a, paragraph 2, letter b) of the Asylum Act] or if it might represent inhumane or degrading treatment [§ 14a, paragraph 2, letter d) of the Asylum Act], which would represent a violation of the CR’s international obligations. Based on the judicature of the ECtHR and the CJEU, the Court concluded that Article 3 of the ECHR and Article 4 of the Charter might also be breached if returning a foreign national to his/her country of citizenship could cause a rapid and irreversible deterioration in his/her health or could significantly contribute to reducing his/her life expectancy. It is necessary to determine the facts of the person’s situation first and then decide if the person’s health justifies granting international protection in a specific case.
[19] The CJEU dealt with the relevance of the health of the asylum-seeker in the judgment from 16 February 2017, C. K. and others, C-578/16 (hereinafter referred to as ‘judgment C. K. and others’). The CJEU addressed the question of whether it is necessary to consider the state of health of an asylum-seeker in the case of his/her transfer according to the relevant provisions (Articles 3, 29, 31 and 32) of (EU) Regulation No. 604/2013 of the European Parliament and the Council of 26 June 2013, which establish the criteria and mechanisms for determining the Member State responsible for examining an application for international protection submitted in one of the Member States by a third-country national or a stateless person (hereinafter referred to as the ‘Dublin III regulation’). The CJEU stated that if an asylum-seeker, while exercising the right to an effective remedy (Article 27 of the Dublin III regulation), can demonstrate the seriousness of his/her state of health in a relevant way (e.g. with a doctor’s medical report) and the serious and irreversible consequences that the transfer could have, the state bodies must take these facts into consideration and assess the risk of the possible consequences of the transfer. The CJEU explicitly stated that ‘[i]t is, therefore, for those authorities to eliminate any serious doubts concerning the impact of the transfer on the state of health of the person concerned’. At the same time, the CJEU arrived at the conclusion that, in accordance with the Dublin III regulation, an asylum-seeker may be transferred only if doing so does not cause a breach of Article 4 of the Charter of Fundamental Rights of the European Union (hereinafter referred to as ‘the Charter’). This is based on the fact that Article 4 of the Charter corresponds to the ban expressed in Article 3 of the ECHR; therefore, the judicature relating to Article 3 of the ECHR must be taken into account when interpreting Article 4 of the Charter. The judgment C. K. and others clearly indicates that under certain circumstances a violation of Article 4 of the Charter (which corresponds in terms of its content to Article 3 of the ECHR) could occur even in the case of a transfer from one EU Member State to another EU Member State with respect to the terms of the Dublin III regulation. The Supreme Administrative Court therefore came to the conclusion that it is even more likely that a breach of Article 3 of the ECHR could occur in the case of a forced return from an EU Member State to a third country.
[19] SDEU se problematice relevantnosti zdravotního stavu žadatele věnoval v rozsudku ze dne 16. 2. 2017, C. K. a další, C-578/16 (dále též „rozsudek C. K. a další“). Zabýval se otázkou, zda je nutné zohlednit zdravotní stav žadatele o mezinárodní ochranu v případě jeho přemístění dle relevantních ustanovení (čl. 3, 29, 31 a 32) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 ze dne 26. června 2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (dále též „nařízení Dublin III“). SDEU konstatoval, že pokud žadatel o azyl při uplatnění opravného prostředku podle čl. 27 nařízení Dublin III relevantním způsobem (např. lékařskými osvědčeními) doloží významnou závažnost svého zdravotního stavu a rovněž možné značné nevratné následky, které by mohly být způsobeny přemístěním žadatele do jiného členského státu, musí státní orgány k těmto skutečnostem přihlédnout a jsou povinny riziko možných následků přemístění posoudit. Výslovně pak uvedl, že „[j]e tedy věcí těchto orgánů, aby vyloučily jakoukoliv závažnou pochybnost týkající se dopadu přemístění na zdravotní stav dotyčné osoby.“ Zároveň dospěl k závěru, že přemístění žadatele o azyl v rámci nařízení Dublin III lze provést pouze za podmínek, kdy nedojde k porušení čl. 4 Listiny základních práv Evropské unie (dále též „Listina“). Vycházel přitom ze skutečnosti, že znění čl. 4 Listiny odpovídá zákazu uvedenému v čl. 3 Evropské úmluvy, pročež je třeba při výkladu čl. 4 Listiny vzít v úvahu judikaturu vztahující se k čl. 3 Evropské úmluvy. Z rozsudku C. K. a další je tedy zřejmé, že za určitých okolností může dojít k porušení čl. 4 Listiny (který obsahově odpovídá čl. 3 Evropské úmluvy) i při přemístění osoby z jednoho členského státu Evropské unie do jiného členského státu podle nařízení Dublin III. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že tím spíše pak obdobné porušení čl. 3 Evropské úmluvy může nastat v případě nuceného vycestování ze států Evropské unie do vzdálené třetí země.